Impulzy papeže Františka pro dobu postní

Pro postní dobu nabízí papež František možnost, jak konkrétně projevit lásku!

1) Usmívej se, křesťan je vždy radostný!
2) Děkuj (i když nemusíš)
3) Řekni druhému, že ho máš rád
4) Radostně pozdrav lidi, které potkáváš každý den
5) Vyslechni povídání druhého bez posuzování, s láskou
6) Zastav se, abys pomohl. Buď pozorný k tomu, který tě potřebuje
7) Povzbuď někoho
8) Uznej úspěchy a kvality druhého
9) Odděl to, co nepoužíváš a daruj to potřebnému
10) Pomoz někomu, aby si mohl odpočinout
11) Napomeň s láskou, nemlč ze strachu
12) Buď jemný a citlivý k těm, které máš kolem sebe
13) Ukliď nebo vyčisti nějaký nepořádek doma
14) Pomoz druhému překonat jeho potíž
15) Zatelefonuj nebo navštiv své rodiče (nebo někoho osamělého)

Další způsob postu:

1) Posti se od negativních slov, mluv zdvořile
2) Posti se od nespokojenosti, naplň se vděčností
3) Posti se od hněvu a naplň se mírností a trpělivostí
4) Posti se od pesimismu a naplň se nadějí a optimismem
5) Posti se od starostí a naplň se důvěrou v Boha
6) Posti se od stížností a syť se prostými věcmi života
7) Přestaň živit napětí a naplň se modlitbou
8) Posti se od hořkosti a smutku a naplň srdce radostí
9) Posti se od egoismu a sobectví a naplň se soucitem k druhým
10) Posti se od neodpuštění a naplň se smířením
11) Posti se od slov a naplň se tichem, abys naslouchal druhým

… a buď si jistý, že to prospěje tobě i mnoha lidem…

Pastýřský list otce arcibiskupa na 1. neděli postní

† Drazí bratři a sestry,

z evangelia jsme slyšeli, že Duch vedl Ježíše na poušť. Vede Duch Svatý i nás? Kam nás chce Duch vést v postní době? Umíme ho slyšet? Jak je to s jeho vedením? Někteří lidé nepřemýšlejí o duchovních věcech, i když jsou křesťany. Možná se snaží být dobří a plnit povinnosti, ale zůstávají se svým životem sami. To je škoda. Jestli si nás Bůh tak zamiloval, že se kvůli nám stal člověkem a za nás umřel, abychom my mohli věčně žít, bylo by dobře přátelství s ním více rozvinout. Vnímat jeho přítomnost, být pozorný k jeho vedení, prožívat radost z jeho blízkosti a zakoušet dobrodružství společné cesty.

V době Velkého postu si obvykle dáváme nějaká předsevzetí, snažíme se o kající a dobré skutky, odnaučujeme se zlozvykům či procvičujeme ctnosti. Našim cílem však není dokonalost podle nějakého daného vzoru, nýbrž splnění toho, co od nás Bůh očekává. Každý jsme jiný a Bůh to ví. On jediný zná naši osobní cestu. Základní rysy toho, co od nás Bůh čeká, jsou pro všechny stejné. Všem dal pravidla svých přikázání, od všech čeká, že budou plnit své povinnosti jako členové rodiny či církve, povinnosti pracovní nebo občanské. Každému dal svědomí, abychom je poslouchali. Svědomí je přece Boží hlas v srdci člověka. Také andělu strážnému říkáme v modlitbě: na tvá vnuknutí pozor dávám. Ano, andělé jsou Božími posly, kteří připravují cestu pro Ducha Svatého, který pak působí v duši, když ona říká andělovu poselství jako Maria své ano. Jeho působením se i v nás stává Bůh novým způsobem přítomný, když žijeme Boží slovo. I světci nás učí, že přijímat a uskutečňovat podněty Ducha Svatého je nejlepší cestou k našemu posvěcení. Čím začít? Uvěřit, že mě Bůh miluje a rozhodnout se nikdy mu neříkat NE. O některých věcech víme docela jasně, že je Bůh chce, či nechce. Odmítnout hřích a plnit po- vinnosti. Když poslechneme v jasných věcech, můžeme počítat s tím, že nám Bůh ukáže další cestu.

Ne každý nápad je od Boha. Proto je třeba rozlišovat. K tomu použijeme jednoduchá pravidla: Protože Bůh si nikdy neprotiřečí, Duch Svatý od nás nemůže svým vnuknutím žádat něco, co by bylo proti Božímu slovu, učení církve či povinnostem našeho povolání. Boží vnuknutí může zpočátku probouzet strach, ale když ho přijmeme, naplní nás pokojem a pocitem pokory. Některá vnuknutí nevyžadují žádné rozvažování, když vedou například k tomu, abychom věc, která je naší povinností, dělali pečlivě, s dobrým úmyslem, z lásky. Pokud nás vnuknutí vede k něčemu nezvyklému, je třeba zvážit, jest- li je to rozumné, jestli to neodporuje našim povinnostem, jestli se nám opravdu zdá, že jde o Ježíšův hlas, jestli v sobě cítíme pokoj, když s ním souhlasíme. Pokud jde o věci závažné, pak je třeba to vidět a vážit s někým jiným, například se zpovědníkem. Taková porada může nejen chránit před chybou, ale také vést k pokoře a pokoji duše.

Díky poslušnosti Bohu i v maličkých věcech můžeme na duchovní cestě udělat větší pokrok, než za léta úsilí, které jsme si stanovili sami. Věrnost malým věcem přitahuje velké. Když si však uvědomíme, že jsme nějaké vnuknutí Ducha zanedbali, není třeba klesat na mysli, ale pokorně odprosit Pána a prosit o víc věrnosti. Když se zdá, že jsou před námi těžké věci, na které nemáme dost sil, řekněme mu s jednoduchostí a důvěrou: Pane, já na to nemám, ale když to opravdu chceš, dej mi k tomu sílu a já jdu do toho. Když máme mluvit, poprosme kratince: Dej mi, Pane, svého Ducha. Mluv skrze mne ty, ať se ukáže tvá moudrost. Když nedokážeme někoho milovat: V této situaci, Pane, neumím milovat, ale ty to dokážeš. Já ti dám k dispozici své srdce a ty v něm miluj. Když přijde nějaký kříž: Pane, nikdo není větším odborníkem na nesení kříže, než ty. Nes ho se mnou.

Abychom lépe vnímali Boží blízkost během dne, je třeba si udělat každý den chvilku na důvěrné setkání s ním v modlitbě. Vejít do hlubiny svého srdce a tam se s ním setkat. Tak se ztišit a zmlknout, abychom mohli slyšet jeho hlas. Vychutnat jeho blízkost a přátelství. Najít odvahu lišit se od světa a být v postoji lásky. Když se někdy zdá, že je Bůh daleko, že ho neslyšíme, ba ani on nás neslyší, udělejme nezištný dobrý skutek. Protože on je Láska, není možné, aby nebyl v nás, když milujeme.

Drazí přátelé, vstupme do postní doby jako do školy. Udělejme si tentokrát kurz přátelství s Bohem a nechejme se vést Božím Duchem. Buďme si navzájem dobrými spolužáky a povzbuzujme se, pomáhejme si, sdělujme si své zkušenosti. Ručím Vám, že pro všechny, kteří to vezmou vážně, bude tato postní doba božským dobrodružstvím a skvělou přípravou na Velikonoce, na nový objev Zmrtvýchvstalého.

K tomu všem ze srdce žehná arcibiskup Jan

Postní misijní kalendář pro děti 2018

Na prahu postní doby Vám přinášíme oblíbený Postní misijní kalendář pro děti, který obsahuje na každý den úkoly a výzvy (nejen) pro děti.
Kalendář se může stát inspirací pro práci s dětmi ve škole, doma, v Misijním klubku a každý dospělí může dětem úkol upravit podle věku a potřeby. V postním kalendáři jsou opět připomínány závazky misionářů zapojených v Papežském misijním díle dětí, kterými jsou každodenní modlitba za misie, šetření Misijního bonbónku a zapojování do tradičních aktivit Papežských misijních děl, jakým je např. Misijní jarmark. (Dětem můžete úkoly rozšířit i o texty nedělních evangelií liturgického cyklu B.)
Kalendář namaloval výtvarník Tomáš Velzel.

K práci z kalendářem můžete využít například misijní filmy a fotografie, které najdete na našem webu, na portále Misijního kina Facebooku Papežských misijních děl.

http://www.missio.cz/headline/postni-misijni-kalendar-pro-deti-2018/

† 11 konkrétních tipů na dobu postní

1. Posunout si budík o 10 minut dřív. A těch deset minut ráno věnovat rozhovoru s Bohem. Pozvat Ježíše do prací, úkolů, setkání toho dne. Poprosit o ochranu pro sebe a pro lidi, které nosíme v našem srdci. Rána pro mnoho lidí bývají těžká – ale věřte, že těchto 10 minut je daleko cennějších v modlitbě než ve spánku.


2. Za 46 dní se dá přečíst Janovo a Lukášovo evangelium – pěkně každý den přesně jednu kapitolku. Zabere to přibližně 2 až 4 minuty denně. Často se stává, že události z Ježíšova života se nám vybaví během dne a zakusíme jeho pomoc a radu.


3. Každý den dát stranou jednu sladkou tyčinku nebo čokoládu a ty pak darovat. Nejde o dietu, ale o výraz lásky, kdy vezmu něco příjemného a daruji to svému bližnímu.


4. Vyndat si na stůl dvě nebo tři duchovní knížky a přečíst si je. Proč na stůl? Aby nám překážely a nedovolily nám na ně zapomenout.


5. Vzít si adresář a každý den napsat SMS, mail, pohled nebo dopis člověku, kterého jsme dlouho neviděli, který to potřebuje. 46 lidem to může udělat radost. Můžeme obnovit vztahy, ukázat lidem, že je máme rádi, i když jsou třeba daleko. Můžeme potěšit ty, kdo to v životě mají těžké.


6. Vyndat si z mobilu, CD nebo MP3 přehrávače hudbu a vložit či uložit tamtéž nějaké duchovní slovo – třeba přednášky P. Vojtěcha Kodeta. Mnozí už mají zkušenost, že dlouhá cesta autem nebo třeba i domácí úklid ubíhají daleko rychleji, pokud svou mysl zaměstnáme něčím smysluplným a duchovním.


7. Položit na televizi fialový přehoz, který bude zakrývat obrazovku (a nesundat ho až do Velikonoc). Ano, půst od televize. Nejen od zábavy, ale i od spousty zbytečných a negativních informací, které nám otravují naše srdce. Je neuvěřitelné, kolik lidí najednou získá něco, co dlouho neměli: čas.


8. Nepít žádný alkohol.


9. Každý postní týden jít ve všední den na jednu, dvě, tři mše sv. podle možností.


10. Udělat si seznam lidí, kterým jsem něco neodpustil, rozdělit si je do skupin a každý týden se za jednu z těch skupin modlit a odpustit jim.


11. Každý den hodit do kasičky 10, 20, 50, 100 korun – podle možností – a o Velikonocích je dát někomu potřebnému.

P. ROBERT BERGMAN. Autor je spirituálem na plzeňském církevním gymnáziu

převzato z webu Katolického týdeníku