Ježíš řekl apoštolům: „Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ srv. Jan 20, 19 - 31


Ježíš řekl apoštolům: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu!“ Mk 16, 15


Ježíš se znovu zjevil svým učedníkům, (a to) u Tiberiadského moře. ... To bylo už potřetí, co se Ježíš zjevil učedníkům po svém zmrtvýchvstání. srv. Jan 21, 1 - 14


Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se. srv. Lk 24, 35 - 48


Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma? Lk 24, 33


Petr řekl Židům. "Pánem a Mesiášem ustanovil Bůh právě toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali." ... Ti, kdo jeho slovo ochotně přijali, byli pokřtěni. srv. Sk 2, 36 - 41


Ježíše Bůh vzkřísil, a my všichni jsme toho svědky. Byl povýšen po pravici Boží, od Otce přijal slíbeného Ducha svatého, vylil ho, jak vidíte a slyšíte. Sk 2,33


Hledáte Ježíše Nazaretského, ukřižovaného. Byl vzkříšen, není tady. (Mk 16,2) Oznámení ženám, které se vydávají k Ježíšově mrtvo- le, je oznámením všem, kdo jej kdykoliv budou hledat v hrobě. Není tam! Jeho zmrtvýchvstání uniká našim lidským zkušenostem, nedokážeme si je představit. Ale naše víra se opírá o svědectví těch, kteří se s ním setkali. Je tedy událostí našich dějin, která se stala v konkrétním čase a na konkrétním místě, i když prá- vě tyto dějiny překračuje. Následující období budeme slyšet mnoho svědectví mužů i žen, kteří se se Vzkří- šeným setkali, a jako by bylo očekáváno, že k tomu přidáme i naše osobní svědectví. Jedině vzkříšený Pán je klíčem k pochopení knih Starého i Nového zákona.


Noc je nejtemnější právě nad ránem, těsně před východem slunce. Ve chvíli, kdy se zdá, že je vše ztraceno, zasahuje Bůh mocí zmrtvýchvstání


Pilát jim ho vydal, aby byl ukřižován. Jan 18,1–19,42 Varujme se pokušení vlažnosti: milovat ano, ale jen do určité míry. Jsem ochoten jít s Pánem až na kříž?


Jak jsem já udělal vám, tak máte dělat i vy. Jan 13,1-15 Jen ten, kdo si nejprve nechal umýt nohy od Krista, může umývat nohy druhým.


Co mi dáte, když vám ho zradím? Mt 26,14-25 Chamtivost, přilnutí k penězům ničí lidi, rodiny a vztahy k druhým lidem.


Ježíš řekl Petrovi: Třikrát mě zapřeš. Jan 13,21-33.36-38 Pojmenovat hřích a vyznat ho je cestou k odpuštění a poznání pravé tváře Boha, který je Láska.


Marie pomazala Ježíšovi nohy olejem z drahého nardu. Jan 12,1-11 S Kristem nic neztratíme.


Pilát se jich znovu zeptal: „Co tedy mám udělat s tím, kterému říkáte židovský král?“ Oni začali křičet: „Ukřižuj ho!“ Pilát jim namítl: „Ale co udělal špatného?“ Oni však křičeli ještě víc: „Ukřižuj ho!“ Pilát chtěl lidu vyhovět. (Mk 15,12-13) Markovy pašije, ze kterých je tento úryvek, jsou repor- táží ze zápasu Boha o člověka. O mne. Zápasu, který se v očích všech přihlížejících nevyvíjel dobře pro zcela jasnou převahu zla, a přesto skončil jasným vítězstvím zdánlivého outsidera. I dnes je pro mnoho lidí jasným favoritem tohoto přetrvávajícího zápasu. Přesto mnoho lidí (obdarovaných živou vírou a dvěma tisíci let zkušeností těch, kteří uvěřili) ví, že právě Kristus přichází, aby nás připojil ke svému vítězství. Blížící se Velikonoce jsou jeho i naší slavností. „Sláva tobě, Kriste, neboť tys postavil svůj kříž jako most nad smrtí, aby po něm přecházely duše z krajiny smrti do krajiny života.“ sv. Efrém


Mnoho lidí v Ježíše uvěřilo. Jan 11,45-56 Křesťan je povolán k tomu, aby do každého prostředí přinášel zvěst, že Bůh je větší než náš hřích.


Židé chtěli Ježíše kamenovat. Jan 10,31-42 Jdeme cestou Ježíše Krista? Cestou ponížení, pokory, snížení se ke službě, přijetí nepochopení a utrpení?


Kdo zachovává mé slovo, nezemře navěky! Jan 8,51-59 Prosme o milost otevřít své srdce Božímu slovu.


Maria řekla: Jsem služebnice Páně. Lk 1,26-38 Uzel vzniklý neposlušností Evy byl rozvázán poslušností Marie.


Ten, který mě poslal, je se mnou. Jan 8,21-30 Stávejme se ostrovy milosrdenství uprostřed moře lhostejnosti.


Jeho potomstvo potrvá navěky. Mt 1,16.18-21.24a Být nablízku svým dětem a zároveň je nechávat růst věkem, moudrostí a milostí – tomu nás učí sv. Josef.


Přišla hodina, kdy bude Syn člověka oslaven. (Jan 12,23) Známe to dobře u špičkových sportovců, vědců či umělců. Sláva je cena za dřinu, odříkání, námahu, vy- dání sebe sama. Chceš-li vítězit, bude tě to něco stát. (A může to být vztaženo i na manželství.) Ježíš dává sám sebe a vyzývá k následování. Jeho sláva není pomíjející, je věčná. Jeho vyvýšení na kříž je zároveň jeho oslavením. K jeho smrti patří vzkříše- ní. Jen my se ustrašeně bojíme vítězství, protože je spojeno s křížem. Důvodem Ježíšova přijetí vůle Otce není snaha o popularitu, pravým důvodem je láska. Máme tedy o co prosit. „Bez bázně vyznávejme, ba přímo hlásejme, že Kris- tus byl ukřižován za nás. Mluvme o tom ne se stra- chem, ale s radostí, ne se studem, ale s chloubou.“ sv. Augustin


Kvůli Ježíšovi došlo v zástupu k roztržce. Jan 7,40-53 Odolejme ďábelskému pokušení, že zachránit sebe i svět můžeme my sami.


Nikdo na něho nevztáhl ruku, protože ještě nepřišla jeho hodina. Jan 7,1-2.10.25-30 Kdo hlásá evangelium, jde vstříc pronásledování.


Já jsem světlo světa. Jan 8,1-11 Věřící může ztratit víru účinkem svých neuspořádaných vášní, zatímco pohan se může stát věřícím skrze pokoru.


Ježíš řekl židům: Nehledám svou vůli, ale vůli toho, který mě poslal. Jan 5,17-30 Modlitba nám dává poznat, jaký je Bůh a naše poslání.


Vstaň, vezmi své lehátko a choď! Jan 5,1-3a.5-16 Bůh nás miluje a neumí nic jiného. Je Bohem milosrdenství.


Ten člověk uvěřil Ježíšovu slovu a šel. Jan 4,43-54 Boží přísliby nikdy neklamou.


Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. (Jan 3,17) Radostná zvěst se naplňuje v následování Krista. Jsme vybídnuti k tomu, abychom mu dali místo ve svém srdci, těle i v životě. Ale my jako bychom chtěli dát důraz na to, o čem se Ježíš nezmiňuje a kvůli če- mu nepřišel, posuzujeme a odsuzujeme svět s lidmi kolem nás. Sebe nehodnotíme, ale víme, jak jsou ti druzí špatní, hloupí, nedokonalí, zlí. Co však dělá- me pro to, aby svět byl skrze Krista – jak v nás sa- mých, tak i v našem blízkém či vzdáleném okolí – spasen? „Ten, kdo chce dát sama sebe, má vždycky co nabíd- nout.“ sv. Petr Chrysolog


Kdo se povyšuje, bude ponížen. Lk 18,9-14 Pokrytci Boha nepotřebují, protože se chtějí zachránit sami.


Miluj Pána, svého Boha, celým srdcem. Mk 12,28b-34 Vztah k Bohu je oporou všeho, co děláme a co jsme.


Choďte po cestách, které vám přikážu. Jer 7,23-28 Křesťan, který se neživí modlitbou, svátostmi a Božím slovem, nevyhnutelně vadne a usychá.


Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit. Mt 5,17-19 Nespasí nás jistota, že dodržujeme všechna přikázání, ale pokora a vědomí, že zachraňuje Bůh, ne my.


Kolikrát mám odpustit svému bratru? Mt 18,21-35 Kdo má velké srdce, omlouvá, zapomíná a odpouští stále, protože Bůh odpouští nám. Rozšiřme svá srdce


Žádný prorok není vítaný ve svém domově. Lk 4,24-30 Postoj člověka, který chce naslouchat Božímu slovu, je dvojí: zaprvé pokora a zadruhé modlitba.


Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici. (Jan 2,1) Nad kostely je nutné stále bdít – opravovat střechy, okna, omítky, hromosvody, výmalbu. Jsou to staros- ti, ale co je to proti péči o jinou stavbu – o chrám, kterým je každý z nás? Svatý Pavel říká: „Vy jste Boží stavba“ (.) „Nevíte, že jste Božím chrámem?“ (1 Kor 3,9n). Co tedy vyhodit z balastu, kterým jsme obklope- ni, který zabíjí Ducha a neumožňuje, aby byl chrám krásný a všichni se v něm cítili dobře? S čím se rozloučit ve svém srdci a ve svém životě, abychom dali prostor jedinému skutečnému Architektovi? „Přímo k podstatě velikonočních svátků patří, že se celá církev má radovat z odpuštění hříchů.“ sv. Lev Veliký


Vstanu a půjdu k svému otci. Lk 15,1-3.11-32 Když začneš Boha prosit o odpuštění, dá ti pocítit radost z odpuštění ještě dříve, než všechno dořekneš.


Kámen, který stavitelé odvrhli, stal se kvádrem nárožním. Mt 21,33-43.45-46 Ježíš podrží stavbu našeho života a dá jí pevnost.


Já, Hospodin, zpytuji srdce a ledví. Jer 17,5-10 Kdo skládá svou důvěru v Boha, má ve svém srdci zárodek věčnosti.


Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život za všechny. Mt 20,17-28 Křesťan má být šiřitelem dobroty a milosrdenství.


I kdyby jak šarlat byly vaše hříchy, Bůh je vybílí jako sníh. Iz 1,10.16-20 Bůh je vždycky připraven odpustit nám.


Jakou mírou měříte, takovou se naměří zas vám. Lk 6,36-38 Když se ti chce někoho odsoudit, odsuď sebe.


Po šesti dnech vzal Ježíš s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn. (Mk 9,2) Každý z nás určitě někdy zažil chvíli, kdy si uvědomil dotek Boha a jeho řádu. Mnohdy se toto „nahlédnutí za oponu“ stalo příčinou důležitých rozhodnutí a roz- hodování, příčinou nových životních postojů i vytrvání v dobrém. Apoštolům měla tato setkání pomoci, aby se za krátký čas lépe zorientovali ve zmatku šokujících pašijových událostí. Aby v nich vyrostla a zesílila víra v Ježíše a v to, co přesahovalo jeho lidství. „Otec se zjevil přímo ve svém Slově, které bylo viditelné a jehož se všichni mohli dotýkat, i když ne všichni v něj stejně uvěřili; všichni však viděli v Synu Otce, neboť neviditelnou skutečností Syna je Otec a viditelnou skutečností Otce je Syn“. (sv. Irenej)


Jestliže milujete jen ty, kdo milují vás, jakou budete mít odměnu? Mt 5,43-48 Bůh obdarovává zdarma. Napodobujme jeho štědrost.


Vaše spravedlnost ať je dokonalejší než spravedlnost zákoníků a farizeů. Mt 5,20-26 Používejme tři prostá slova: prosím, děkuji, promiň.


Nebeský Otec dá dobré věci těm, kdo ho prosí. Mt 7,7-12 Klepejme na Boží srdce. Bůh má moc změnit všechno.


Ninivané se na základě Jonášova kázání obrátili. Lk 11,29-32 Obrácení není mlhavým předsevzetím, ale změnou života.


Váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte. Mt 6,7-15 Všemohoucí Bůh má slabost pro modlitbu svého lidu.


Cokoliv jste udělali pro jednoho z mých nejposled- nějších bratří, pro mne jste udělali. Mt 25,31-46 Budeme souzeni podle lásky projevené bližním.


Byl na poušti čtyřicet dní a byl pokoušen od satana. (Mk 1,13) Důležité sportovní zápasy sleduje mnoho lidí. Obdivují výkony závodníků a chtějí prožít něco napínavého, odreagovat se. Jak v případě slavného vítězství, tak v případě potupné prohry se s diváky nic nestane. Obojí mohou zapít. Postní doba je také zápasem. Je to zápas Ježíše Krista pro nás a za nás. Za každého z nás. Má mnohé paralely ve sportovním zápase, ale v něčem se dia- metrálně liší. Na rozdíl od sportovních klání zde jde o všechno. O Boha i o nás. O způsob, jak vítězit nad zlem, které stále pokouší. O naše základní životní po- stoje. O způsob našeho participování na Kristově vítěz- ství. O objevení lásky schopné dát životu nový rozměr. „Náš život nemůže být během této pozemské pouti bez pokušení; cesta kupředu totiž vede jen přes naše zkoušky a jenom ten, kdo byl podroben zkoušce, ví, co v něm je. Vítězné koruny se dostane jen těm, kdo zvítězí; zvítězit však může jen ten, kdo podstoupí zá- pas a k zápasu je třeba protivníka a zkoušek.“ (sv. Augustin)


Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Lk 5,27-32 Kristus chce milovat a uzdravovat, ne počítat hříchy.


Přestaňte se takhle postit! Iz 58,1-9a Bůh od nás nežádá nic než to, co nám předtím sám dal – lásku.


Budeš-li chodit po Božích cestách, budeš žít a Bůh ti požehná. Dt 30,15-20 Život s Kristem není pohodlný, ale je plný radosti.


Když se postíte, nedělejte ztrápený obličej jako pokrytci. Mt 6,1-6.16-18 Půst, který není obrácením srdce, je jen formalitou.